Pošťák Pet

19.1.18

Zdravím všechny, Tak dneska zase něco ze života ne? Chtěla bych vám povědět, jak to mám v nové práci a co je pro mě nové. 

Takže. Teď pracuju na poště v Kovářské. Vybrala jsem si tuhle práci proto, protože ji mám mnohem blíž než předchozí. Nastoupila jsem 1.12. A hned jsem podstoupila Školení. Jela jsem tedy na měsíc do Ústí nad Labem, kde jsem se školila, jak být správný pošťák Pet. Docela mě to bavilo. Sice jsem musela každý den jezdit MHD do té školy, ale to mi nevadilo. V týdnu jsem bydlela u bráchy, který mimochodem má kotě, takže skoro žádný spánek, ale to je zas jiný příběh, a o víkendech jsem jezdila buď vlakem nebo s bráchou domů. A všichni byli ve škole hrozně milí.
Pak přišla ta těžší část. Na nový rok jsem nastoupila na poštu a začala jsem pracovat. Vlastně jsem nepracovala úplně tak já, ale "učitelka". Ještě měsíc mě bude zaučovat a pak už tam budu sama samotinka. První týden vůbec nevím o co šlo a byla jsem z toho dost špatná. Nevěděla jsem vůbec nic. Hrozně jsem se bála, že tu práci nezvládnu.Jeden den jsem přišla tak vyšťavená, že jsem se rozbrečela a chtěla jsem dát výpověď.
Ale druhý týden už jsem měla napsané manuály a začala jsem sama pracovat u přepážky a dělat si skoro vše sama. Ale vždycky se najde něco, na co se musím zeptat. I když to vím, tak se stejně zeptám, abych si byla na 100% jistá. Ono si řeknete "Co všechno asi tak může dělat na poště ve vesnici?". No věřte mi, úplně všechno. Na celou poštu jsem sama a vše si musím udělat taky sama. Ta pošta není velká, ale pořád je tam práce jak na kostele. 

Je to hrozná zodpovědnost pracovat s tolika penězi. Vždycky si radši vše desetkrát přepočítám než někomu vrátím. Na druhou stranu jsem hrozně rada, že to není velká pošta a že se tu všichni znají. Většina lidí je milých. Ale všude se najdou ty škodíci, kteří si musí vždy nějak rýpnout. I tady jednoho máme.
Každopádně jsem ráda, že mám tuhle práci, protože není špatně placená a nemám ji daleko. Je to mnohem lepší než zverimex v Chomutově. Za dojíždění nedám takový peníze. A nedojíždím domů v půl 10 večer (jen v půl 7). Nemám krátký-dlouhý týden a mám volné víkendy, za což jsem ráda. A další výhodou je polední pauza, o které můžu jezdit domů na oběd (pokud teda nemám zrovna hodně práce, kterou musím stihnout). Ještě mám sice co se učit, ale to snad nějak zvládnu. No ale už se těším až nastoupím do školy a začínám si to promýšlet kam půjdu. 
Tak mi držte palce i zbytek mého školení (prosíííím, smutně koukám). A ať to tam sama zvládnu už v únoru ten půl rok (už teď se těším až budu pracovat i o prázdninách, juchuuuu).

You Might Also Like

4 komentářů

  1. Neboj ono sa ti to urcite dostane do krvy po case :), zaciatky su vsade tazke.
    LIFE IN PICTURES BY LU

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Taky si myslím, že časem to bude lší :) A dekuji :)
      - Kateřina

      Vymazat
  2. S těma lidma je to těžký, nikdy bych nechtěla pracovat na takhle veřejným místě, asi bych je postřílela :D ale je fajn, že máš dobrou pracovní dobu a peníze :)

    OdpovědětVymazat
  3. Jéé tak to je zajímavý článek :). To školení trvalo měsíc jo? wow ! Nojo s těma lidma.. to musí být kolikrát fakt těžké:)

    OdpovědětVymazat

Prohledat tento blog

Instagramujeme