RECENZE: Jablečný koláč naděje

29.4.18

Krásnou neděli vám všem!
Ať už vás k tomuto článku nalákala fotka na instastories s hodnocením této knihy nebo jste u nás na blogu poprvé a líbil se vám název knížky, nezáleží na tom. Důležité je, že jste připraveni přečíst si článek plný nadšených výrazů, (snad) pěkných fotek a samozřejmě článek naplněný skrz naskrz přálestvím, láskou a nadějí.


Autorka Jablečného koláče naděje Sarah Moore Fitzgeraldová se narodila roku 1965 v New Yorku (USA), vyrostla v Dublinu (Irsko) a nyní žije se svou rodinou v Limericku. Je tedy označována za irskou spisovatelku a zatím má na kontě 4 knihy, přičemž do češtiny je přeložena jen tato jedna.

Co mě na knize zaujalo na první pohled? Byla to rozhodně obálka. Nakladatelství CooBoo má na svědomí spoustu pěkných knih, a to nejen právě designově, ale i obsahově. Jablečný koláč naděje vyšel v originále pod názvem The Apple Tart of Hope v roce 2014, u nás o rok později. Žánrově lze knihu zařadit do sekce dobrodružné či pro děti a mládež, což ale neznamená, že dospělí si knihu neužijí. Já v březnu oslavila dvacítku a musím se přiznat, že tohle byla zatím dost dobře nejlepší kniha letošního roku, kterou jsem četla.


OBSAHUJE SPOILERY!  

Hlavním hrdinou knihy je mladý Oscar Dunleavy. Bydlí v rodinném domě se svým otcem a mladším bráškou Steviem, který je na vozíčku. Z okna svého pokoje si nejraději povídá se svou sousedkou a také nejlepší kamarádkou Meg, což je druhá nejdůležitější postava celého příběhu. Oscar a Meg jsou nerozlučná dvojka, chodí spolu do školy, a jeden bez druhého si nedovedou představit život.
Když se rodičům Meg naskytne velká příležitost odjet na Nový Zéland na půl roku, prakticky nezávají ani na vteřinu a už balí kufry. Meg je z celého jejich praštěného nápadu naštvaná na všechny kolem sebe, nikam se jí nechce, bojí se nového prostředí a lidí. Nakonec ji přesvědčí právě její nejlepší přítel, aby se z toho snažila vytěžit, co nejvíc to půjde, a také ji ubezpečil, že to bude fantastická zkušenost. A tak Meg s rodinou odjede se slibem, že si budou často psát a budou stále v kontaktu. Je jasné, že Oscarovi se bude po Meg stýskat, ale celou tuhle "dovolenou" jí přeje.
Na dobu, co jsou pryč, pronajímají jejich domek jiným lidem, a to konkrétně Palomě a její mámě. Paloma je typická manipulátorka. Je zlá a podlá, ale snaží se to skrývat. Shodou okolností je stejně stará jako Oscar, takže se připojí k jeho třídě. Ze začátku se Oscarovi zdá, že je zde možnost poznat nového milého člověka, ale během několika desítek stran zjistíme, že byť jen bavení se s Palomou je ten nejhorší nápad pod sluncem. Určitě je už teď všem nad slunce jasné, jak bude knížka pokračovat. Něco se semele a v hlavní roli bude Pamela? No samozřejmě!

“Goodbye Stevie, I’m sorry for leaving you, but when you find out about me, as you definitely will do one day, then you’ll be glad I’m gone too.” 

Oscar není jen obyčejný puberťák, ale má dar, řekla bych. Peče ty nejlepší jablečné koláče. Koláče naděje. Naučila ho to jeho babička, pilně s ním trénovala, což se nakonec vyplatilo, jelikož jím "zachránil" nejednoho člověka. Třeba Barneyho. Ten se chtěl zabít. Spáchat sebevraždu potom ale chtěl také Oscar, protože Paměla zasela semínko nedůvěry a zákeřnosti mezi něho a Meg, která byla stovky kilometrů od něj.

“Peace built on lies, is no peace at all.” 

Nechci vám prozradit úplně celý děj, i když to, že knížka skončí happyendem si pro sebe nechat prostě nemůžu, pardon. Příběh je z větší části předvídatelný, ale konec jsem za sebe tedy nečekala. Oscara jsem si oblíbila po pár stránkách, on je ten typ kluka, který přidrží dívce dveře nebo jí odsune židli u stolu. Je galantní, milý, hodný, talentovaný a chytrý. A má velké srdce, vejde se do něj tolik, že se nestačím divit. Celé jeho srdce však patří jen jedné dívce, takže si musím nechat zajít chuť.

“Kindness is magic.” 

Jak už jsem psala výš, knihu bych rozhodně doporučila. Je to milá oddechovka, která se mi však zapsala do paměti. Pamele bych nejraději zakroutila krkem, ochutnala bych Oscarův vyhlášený koláč a pomazlila bych se s Barneyho psíkem. Tahle kniha pohladí člověka po duši, ale zároveň ukáže zákeřnosti, které se i v běžém životě dějí. Za mě neskutečný objev a zatím jedna z nejlepších knih, které jsem tento rok četla.       

You Might Also Like

0 komentářů

Prohledat tento blog

Instagramujeme