Červen #fotodeník

10.7.18

Červen. Pro mě je to jeden z nejkrásnějších měsíců v roce. Není většinou ještě takové teplo a člověk se dočká i hlasité bouřky nebo slejváku. Dlouhé džíny jsou uklizené ve skříni, ale mikina je připravená na věšáku. Dny jsou delší, noci krásnější. Červen nabízí tolik aktivit, přímo k nim vyzývá. Blíží se prázdniny a všichni se těšíme na výlety a dovolené. Není-liž pravda?

Hned druhý červnový den připadl na sobotu, kdy si dva šťastlivci z mé rodiny řekli své "ano". Já jsem byla u toho a připadala jsem si jako princezna. Kamarádka mě učesala, líčení jsem vůbec nepřeháněla, jsem ráda svá a nesnáším pocit "rozteklého obličeje", jestli to také znáte. Celé odpoledne a večer jsem strávila v obležení své rodiny a užila jsem si to. Musím říct, že svatby mám ráda. Člověk se dobře nají, zatancuje si, poslechne fajn kapelu a pokud má mamku jako já, tak ještě ušetří za taxíka.

 

Následující večer jsem byla příjemně překvapena, když jsme s přítelem vyrazili na večerní výlet do nedalekých Karlových Varů. Dlouhou dobu jsem tam nebyla a těšila jsem se na nějakou tu romantiku při procházce po kolonádě. Jelikož je Míra ale celkem akční člověk, rozhodl se nám výlet prodloužit a vzali jsme to ještě přes pár zajímavých míst v okolí. Úplně poprvé jsem se byla podívat, kde vyvěrá minerální voda Korunní a dozvěděla jsem se spoustu zajímavých informací ohledně Mattoniho lázní Kyselka. Bylo to nádherné a kolonáda byla vlastně jen pomyslná třešnička na dortu. Děkuju!
(Škoda jen, že z tohohle výletu bohužel nejsou fotky v tak dobré kvalitě pro zveřejnění.)

Vstávání ve 4 ráno, několik hodin ve vlaku a ranní Praha. Člověk by řekl, že jsem si na tohle cestování už zvykla, ale vlastně ne. Vůbec ne. 7. 6. jsem si střihla druhý pokus při přijímačkách na Karlovu univerzitu. Loni se mi to nepovedlo, tak ať to letos vyjde, prosím. Při té příležitosti jsem ochutnala nejlepší zmrzlinu za poslední dobu. A to nekecám. Ať už jste z Prahy nebo ne, určitě doporučuji Puro Gelato vyzkoušet.


Zkouškové jsem zakončila v úterý 12. června poslední ústní zkouškou z fonetiky a fonologie. A klidně se pochválím a poplácám po rameni, protože za tu jedničku si to zasloužím. Musím se přiznat, že i když jsem nyní všechny zkoušky až na jednu zvládla hned na první pokus, byl pro mě tento semestr náročnější. Škola mě nudila ještě víc, než kdy jindy a na zkoušky a zápočty jsem neměla absolutně náladu. Byla jsem líná se učit, protože mě to zkrátka nebaví. Takhle to zní hrozně a taky, že poslední víkend před ukončením zkouškového jsem trpěla nejvíc. Byla jsem doma a ležela až po uši v učení, nešla jsem ven, jen se soutředila na splnění těch posledních dvou úkolů. Což se v pondělí a právě úterý nakonec povedlo a já si oddechla. Konečně. Léto může začít!

Nejlepší film v poslední době? Rozhodně Já, Simon. Dokázal mě rozplakat i rozesmát, nabít pozitivní energií a naštvat, jak se určití lidé mohou chovat. Na knihu se tak těším ještě mnohem víc a doufám, že to bude pecka, protože film stoprocentně doporučuji.

16. června, to byla sobota, jsem se dohodla s kamarádkou Leničkou, že spolu uzavřeme zkouškové. A byla to paráda, co vám budu povídat. Daly jsme si něco dobrého a do večera seděly u vody. Takové dny mě nabíjí energií a jsem strašně ráda za kamarády, které mám.


Následující pondělí až středu jsem se zúčastnila výcviku plavčíků. Vzhledem k tomu, že jsem tuhle brigádu dělala již loni, věděla jsem, co mě čeká a do čeho se ženu. Výcvik proběhl v pohodě, osvěžila jsem si znalosti z první pomoci a vytahování lidí z vody se záchrannou pomůckou i bez. A bylo to dost fajn, protože mě to zkrátka baví.  Jen počasí nám moc nevyšlo a na vstup do vody byla celkem zima, tak jsme to trochu protrpěli.
(Fotky bohužel nejsou, jaká škoda. Tak přidávám alespoň pro představu pár z loňska.) 




Poslední červnové pondělí bylo ve znamení dobrodružství. Přítel si udělal papíry na autobus, takže mě už nějaký ten pátek chtěl svézt. A nyní se to povedlo. Jeli jsme s nějakou školou na zámek Sychrov, kde byla pauza, takže jsme si prošli zámeckou zahradu a na závěr si samozřejmě dali zmrzku. Byl to krásný výlet a pojali jsme to jako rande, protože když jsme děti odvezli na penzion, jeli jsme prázdným autobusem zpět do Prahy ještě asi dvě hodiny. Povídali jsme si a nahlas zpívali.




Míra letos také úspěšně ukončil vyšší odbornou školu, takže jsem se o dva dny později vydala opět do Prahy na předávání diplomu. Byla to trochu komornější událost, protože jich absolvovalo málo, ale i tak to bylo moc pěkné. Jsem na něj pyšná, co si budeme.


Končím událostí, na kterou jsem se připravovala rok. Těšila jsem se a oprávněně. Horská výzva mi ukázala, že 43 km v horách opravdu není sranda, že vyškrábat se na Plešivec nedokáže každý, a že dokážu potit krev a mysl naprogramovat tak, že opravdu zvládnu cokoliv. Byl to neskutečný zážitek, který vyžadoval spoustu odhodlání a vysál ze mě fakt všechno. Protože jsem ale po boku měla tu nejlepší parťačku, společně ruku v ruce jsme proběhly cílovou bránou. Děkuju ti za všechno, Leni! A příští rok znovu?                   




Jak jste si užili červen vy? Podnikli jste nějaký zajímavý výlet? Zkusili jste něco nového?

You Might Also Like

1 komentářů

Prohledat tento blog

Instagramujeme