Milý deníčku

29.3.18

Ahoj všichni,
tak vás opět zdravím u nového článku. Musím uznat, že najít si čas a zasednout k počítači, abych něco napsala, byla docela fuška. Chtělo to spoustu přemlouvání (že ta prezentace na pondělí počká, zvládnu ji určitě udělat i tak, žejo?!).
Každopádně dneska vám nebudu promlouvat do duše, ani vám nedám tip na film roku (nebo?). Tenhle článek bude oddechový, takže si klidně udělejte šálek horkého kakaa, které je mnohem lepší než káva, a užijte si pár minut v klidu. Pusťte si nějakou pěknou hudbu a zachumlejte se do deky. Teda zajímalo by mě, jestli je u vás taková zima jako u nás. Popravdě už bych uvítala nějaké veselejší počasí. Moc mě nebaví ráno vstávat o 10 minut dřív kvůli prodloužené cestě na vlak, jelikož chodník je namrzlý a já nechci skončit na zádech. Hádám ale, že to budeme muset všichni ještě minimálně pár dní vydržet. Dneska alespoň vysvitlo slunko, tak to mi vykouzlilo úsměv na tváři.

hot 
chocolate
weather

Také máte někdy dny, kdy se vám nechce vůbec nic? Nejraději byste zalezli do postele s knížkou a někdy ani to ne. Jen čučet do stropu a konec. To je všechno. Já jo. Štve mě to, ale zjistila jsem, že s tím nic nenadělám. Jestli je to slabou vůlí? Možná, nepopírám to. 
A potom následují dny, kdy jsem od rána plná energie. Cítím na sobě, že bych chtěla dělat spoustu věcí, že zvládnu udělat spoustu věcí. Většinou tyhle dny využiju k tomu, že si udělám věci do školy, sportuju, začnu s něčím novým. Posledně jsem začala hrát na klávesy, což mi vydrželo asi pět dní. Bavilo mě to, měla jsem chuť hrát a učit se něco nového. Pak ale jakoby se mi ta chuť vytratila a zase jsem s tím na několik dnů přestala. Tohle se mi ale stává pořád a už mě to nebaví. Nejradši bych si vytipovala tyhle dny, kdy nebudu mít na nic náladu a zavřela se do nějaké krabice a nevylezla, dokud tyhle náladičky nebudou fuč. Ale s tím se asi budu muset naučit žít. 

 It´s a Sunday. I don´t move on Sundays.

Jak se vůbec máte poslední dobou? Já docela dobře. Ve škole to jde, letní semestr je v plném proudu a učení docela dost. Momentální obor mě i přesto ale moc nebaví, tak už se těším na přijímačky na můj vysněný obor a doufám, že to klapne. Pokud by vás zajímalo něco víc ke škole, kterou nyní studuji, tak určitě dejte vědět do komentářů a já bych sepsala samostatný článek (na který se stejně asi chystám).
Andula s kytí od nejlepšího bráchy

Think like a proton. Always positive.

Nebyla bych to já, kdybych nezmínila knížky. V poslední době čtu relativně dost, i když na to není úplně moc času, tak se fakt snažím. Většinou si čtením krátím pobyt ve vlaku, protože bych se tam jinak ukousala nudou. Na druhou stranu, když takhle čtu ale několik dní v týdnu už od září, tak mě to někdy také nebaví a radši si zapnu písničky a spím, nebo se o to alespoň snažím.
V březnu jsem zatím přečetla dvě knížky a rozhodně se zapsaly do mého srdce. Odvrácená tvář lásky od Coleen Hooverové je opravdu jedna z nejlepších knih, které jsem kdy četla. Děj krásně plyne, autorka skvěle vykreslí postavy a detaily, díky nimž se člověk do knihy mnohem lépe dostane, a nejvíc se mi líbil konec, který pro mě byl překvapením a nečekala jsem ho. V následujících dnech se určitě můžete těšit na podrobnější recenzi, protože čtení tohohle příběhu jsem si opravdu užila. Druhým dílkem byla Volba od Nicholase Sparkse. Krásná oddechovka, kterou jsem sfoukla asi během třech dnů právě při cestě domů nebo do školy. Tohoto amerického autora jsem si fakt zamilovala. Jeho knihy jsou tak promyšlené, vše do sebe krásně zapadá, postavy jsou sympatické stejně jako styl psaní autora. Určitě doporučuji zkusit buď Volbu nebo Zápisník jedné lásky. Teď jsem si z knihovny půjčila ještě Milý Johne, tak jsem zvědavá, ale věřím, že mě nezklame.

“Where is human nature so weak as in the bookstore?”
Henry Ward Beecher

Tak a už jsme u konce, to byla docela rychlovka. Občas je potřeba se takhle vypsat ze svých pocitů a doufám, že vám článek přinesl i něco jiného než mé stěžování na nedostatek času v poslední době. Jen bych chtěla ještě upozornit na to, že jsem ho psala asi před týdnem, takže už naštěstí je o něco lepší počasí.

Ráda bych vám na závěr popřála krásné Velikonoce a v dubnu se můžete těšit na velkou nálož článků nejen o knížkách, ale i o našich životech. Kačí stále není dobře, ale doufejme, že už brzy bude v pořádku, abychom mohly na blogu rozjet naše velké plány. Včetně nového designu. 
Tak se mějte báječně a zase příště. 

You Might Also Like

0 komentářů

Prohledat tento blog

Instagramujeme